Meditace všímavosti dechu.
Posaďte se na židli nebo na polštář,
Podle toho,
Co vám více vyhovuje.
Pokud sedíte na židli,
Položte nohy oběma chodidly zvolna na zem.
Pokud sedíte na polštáři,
Dejte pozor na to,
Aby vaše kolena byly níži než vaše boky.
Srovnáme si záda,
Tak aby se páteř v případě,
Že sedíte na židli,
Neopírala opěra dložitle,
Ale směřovala rovně vzhůru,
Stejně tak jako vaše hlava.
A ruce můžete volně složit do klína nebo je položit na kolena.
Pokud ji vám to příjemné,
Můžete zavřít oči,
Nebo můžete oči pouze přibřít a dívat se před sebe.
Teď se několikrát zvolná nadechneme a vydechneme.
Nemusíme dech nijako upravovat ani měnit,
Dýcháme tak,
Jak jsme zvyklí.
Nadechujeme a vydechujeme.
Zkusíme se zaměřit na místo,
Kde cítíme náš dech nejsilněji,
Ať už je to v nose,
Nebo v ústech,
Když nadechujeme.
Nebo to může být v plicích,
Kdy cítíme,
Jak se nám rozšiřuje hrudní kož,
Když se nadechujeme a zase se smršťuje,
Když vydechujeme.
A nebo to může být dokonce i v břeše,
Kdy cítíme,
Jak se nám břecho zvolna a zvolna rozšiřujeme,
Když se nadechujeme.
A zase stahuje,
Když vydechujeme.
Zkusíme pozorovat,
Co se děje,
Jak nadechujeme a vydechujeme.
Zkusíme naši pozornost zaměřit na to místo,
Kde ten dech cítíme nejvíce,
Sledujeme,
Jak nadechujeme a vydechujeme.
Nadech,
Výdech,
Nadech,
Výdech.
Zkusíme naši pozornost udržet u našeho dechu a sledujeme místo,
Kde ten dech cítíme nejvíce.
Nadechujeme,
Vydechujeme,
Neměníme nějak náš dech,
Ani se ho nesnažíme prodloužit,
Prohloubit.
Dýcháme tak,
Jak jsme normálně zvyklí.
Po určité době možná přijdeme na to,
Že naše pozornost už tady nesleduje náš dech a že nám naše pozornost a mysl někam utekla.
Může to být do minulosti,
Kdy přemýšlíme o tom,
Co se stalo předtím,
Než jsme začali meditovat,
Co jsme nestihli nebo co nám kdo řekl.
Nebo to může být naopak do budoucnosti,
Kdy plánujeme,
Co budeme dělat,
Až naše meditace skončí,
Na co nezapomenout,
Komu zatelefonovat a tak dále.
Ale to je úplně v pořádku.
To je přirozenst naší mysli,
Která cestuje do minulosti a do budoucnosti.
Když přijdeme na to,
Že se nám to stalo,
Nic se neděje.
Zkusíme naši mysl,
Naši pozornost jemně nasměřovat zpátky ke sledování dechu a zkusíme se vrátit zpátky do toho místa,
Kde ten dech cítíme nejsilněji.
Zkusíme opět sledovat to,
Jak se nadechujeme a vydechujeme.
Nádeh a výdech.
Nádeh a výdech.
Pozorujeme náš dech.
Pozorujeme to,
Jak proniká naším tělem,
Prostřednictvím nosu nebo úst.
Jak vniká chladný vzduch do našeho těla,
Do našich plic a dále možná až do břicha.
Pak se při výdechu zase vrací zpátky,
Kdy ho vydechujeme zpět.
A jemně zkontrolujeme naši mysl.
Kde je?
Právě teď.
Sleduje náš dech,
Jak nadechujeme a vydechujeme.
A nebo se nám opět někam zatoulalo.
Pokud není s námi tady a teď,
Tak ji zkusíme opět jemně přitáhnout zpátky.
A zkusíme se znovu zaměřet na pozorování dechu.
A nebudeme se na sebe nijak zlobit.
Je to normální,
Že nám mysl těká do mnulosti a budoucnosti.
Ale my ji zkusíme jemně vrátit zpátky.
A opět sledovat náš nadech a výdech.
Zkusíme se vědomě podívat ještě jednou,
Kde je naše mysl.
Pozoruje dech,
Náš nadech a výdechy.
Jak se naše cvičení pomalu kdyží ke konci,
Tak se zkusíme zvolně ještě několikrát nadechnout a vydechnout.
A až budeme připraveni,
Tak můžeme pomalu otevřít oči.
Na závěr se můžeme lehce protáhnout.
Ruce,
Nohy,
Jemně hlavu můžeme protáhnout krk.
Abychom získali zpátky energie do našeho těla.
